Krajina panoramaticky
Hledání stanoviště
Při vnímání prostoru je nutné citlivě přihlédnout k výrazným prvkům v popředí, které - na rozdíl od 3D fotografie - mohou působit rušivě a vnímání záběru mohou úplně "rozbít". Obecně platí, že slunce nad hlavou vede k plochým sceneriím, protisvětlo bývá až na výjimky většinou nevhodné. Nasvětlení za zády fotografa se hodí jen někdy a spíše, když je slunce již nízko. Nejpříhodnější je tedy nasvětlení sluncem ze strany.
Světelné podmínky
Z technockého hlediska se fotograf panoramatických krajinářských pohledů musí mnohdy vypořádávat s proměnlivou intenzitou osvětlení v ploše záběru. Zvláštním případem jsou pochopitelně cirkorámy. Barevné kontrasty nebo naopak stejnorodé barevné řešení bývají základními stavebními kameny kompozice. Vyplatí se odstupňovat záběry s různou clonou pro totéž panoráma. Větší clona oproti naměřené vede k pocitu sytosti barev.
Největší úskalí
V běžných panoramatických pohledech mohou vzniknout problémy s umístěním horizontu. Při fotogafování je důležité držet vodorovnou polohu osy objektivu, ideální s pomocí stativu s vodováhou. Když není stativ, je vhodné položit fotoaparát někam na vodorovnou plochu. U digitálů, u nichž se počítá se sesazením několika normálních fotografií do jednoho širokého pohledu, by nastavení mělo být na maximální kvalitu. U levných kompaktů s funkcí Panorama se může stát, že partie v pozadí nejsou prokreslené, že se "slévají", že digitál vše zprůměroval, takže snímek působé ploše. U panoramatické fotografie i banální motiv panoramatickým způsobem zachycení získá na přitažlivosti. Na druhé straně se lehko dospěje ke kýčovitě působící harmonii.